Návrat do reality

30. dubna 2016 v 11:54 | Sharka |  MY LIFE = Můj život
Tak tohle je další ze starších článků, které nechávám přesně tak, jak byly napsané.

Začnu asi tím, že jsem vždycky nesnášela Německo, Němce a němčinu. Tenhle víkend jsem svůj názor od základů změnila. Byli jsme totiž s rodinou ve vinařské oblasti, protože jsme si chtěli po dlouhé době zabruslit a v Německu jsou fajn cyklostezky.
Je vám asi jasné, že v takové vinařské oblasti asi zrovna v apartmánu nebudou plazmové televize a masážní vany...
Můj pokoj, který jsem sdílela se sestřenkou byl jako vystřižený z pohádky. Bylo tam nádherné kanapíčko, kde jsme odpoledne sedávaly a probíraly jsme všechna možná témata. Naše postel byla jako ze středověku - bílé naducané peřiny, na krajích černá kovová zdobená opěradla, dřevěná skříň byla bílá a nádherně vyřezávaná. Prostě jako z pohádky!
Dole - v obývacím pokoji - byla nádherná černá starožitná kamna a u nich proutěné křeslo. No řekněte, nebylo by to nádherné zašít se tam, pryč od reality, od normálního života, jež zahrnuje školy, maturity, následné zaměstnání,...
Já bych teda hned zůstala a celý můj starý život - ačkoliv ho mám ráda a nechci se ho vzdát - odsunula na dobu neurčitou.
Celý víkend byl jako sen ze kterého jsem se nechtěla probudit.
Ještě hezčí bylo město Meissen, které mě naprosto šokovalo a okouzlilo. Jen škoda, že jsem se nestihla podívat na místní budovu konzervatoře, která mě velmi zajímala.
Při každém obědu a večeři jsme ochutnávali místní vlastně vytvořené víno - pokud se tam někdy hodláte vydat, doporučuji sladké, nejvíce ze všech mi chutnalo to, které jsme pili v Zadelu naproti našemu hotelu.
No, když jsem si užila dva dny jako v pohádce, čekal mě návrat do reality... Opět Česká Republika...
Nejradši bych tam zůstala do konce svého života a pila to víno! Bohužel - jak je již všeobecně známo - kdyby člověk nepoznal smutek, nevěděl by, co to vlastně znamená být šťastný.
Smutek... To byl jediný pocit, který mě ovládal, když jsem sledovala míhající se Německou krajinu, jak mizí za naším autem.
PS.: Na přání mojí sestřenky sem doplním pár informací.
V sobotu jsme jeli na bruslích do 2 km vzdálené restaurace. Já to vzdala asi v polovině cesty a zpátky jsme jeli autem, protože já a sestřenka jsme měly dost. Neberte si to špatně, ona ta cesta byla dost náročná a ještě k tomu se k nám v restauraci chovali hnusně. Navíc se tam pokoušeli hrát na housle a basu a znělo to, jako když zvrací pštros!
Dále mám doplnit píseň "Ňufi-Fufi", takže v sobotu večer strejda s přítelkyní vytáhli víno a nalili i nám. Vyšlo z toho, že jsme nakonec tančili (já a sestřenka v pyžamech) na náměstíčku v Zadelu a zpívali přitom: Ňufi-Fufi, ňufi fufi fuf, ňufi-fufi, ňufi fufi fuf.

No a nakonec... Závěrem toho úžasného víkendu bylo, že jsme se stavili (cestou domů) v Zážitkové restauraci, kde jsme se sestřenkou snědly praženou kobylku. A jak psala, chutnalo to jako praženej mastnej igelit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama