Jako v pohádce!

29. dubna 2016 v 18:20 | Sharka |  MY LIFE = Můj život
Nejdřív bych chtěla podotknout, že tento článek byl jedním z mých prvních, to znamená, že byl napsaný před dvěmi lety. Některé moje názory se změnily, ale článek nechám bez poskvrnky - tak, jak byl původně napsán :)


Do tohoto města jsem se zamilovala v tom momentě, kdy jsem se tam podívala. Už v tu chvilku, kdy jsem se nadechla francouzského vzduchu, jsem věděla, že tohle je to místo, kde chci strávit sakra dlouhou chvíli!

V Paříži jsem byla v létě roku 2011. Bylo to to nejkrásnější město, co jsem kdy viděla. Když jsem se chytila zábradlí na tom nejvyšším plácku Eiffelovy věže, málem jsem dostala infarkt, mám totiž hrozný strach z výšek. Potom mě ale sestřenka uklidnila (sestřenka je jeden z nejúžasnějších lidí, co jsem kdy poznala a jsem hrozně ráda, že jsem tam mohla jet s ní) a všechen strach se změnil v nepopsatelný pocit. Kam jsem dohlédla, tam bylo město. Obrovské nádherné město plné zvláštních lidí.

Nejvíc mě na těch lidech překvapilo, že my se sestřenkou jsme si na letišti koupily ty barety, co nosí lidé ve starých francouzských filmech, ale byly jsme jediné, kdo je v Paříži nosil. Strejda nám tam koupil boty na podpatku, které jsme sladily s barety.

Další pařížské zajímavosti, co jsme viděli, byly například Lucemburské Zahrady (kde jsme se se sestřenicí ztratily a snažily jsme se potom anglicky vylíčit naši situaci jedné paní, nakonec se zjistilo, že strejda celou dobu věděl, kde jsme a nechal nás tam plašit), Vítězný oblouk, Notre Dame nebo Skleněnou pyramidu. Také jsme se prošli po tom mostě, kam zamilovaní dávají zámky a klíčky od nich házejí do Seiny. Projeli jsme se na lodi, vyfotili jsme si různá pařížská místa a ochutnali jsme nějaké ty jejich sýry.

Samozřejmě, že jsme nevynechali ani večeři v jedné vyhlášené pařížské restauraci a také večeři na lodi. V té restauraci měli šneky, takže jsme neodolali a ochutnali jsme je. Musím říct, že byli výborní. Rázem se stali jedním z mých oblíbených jídel. Na lodi jsem si dala jako předkrm krevety s nějakým hlávkovým salátem, jako hlavní chod lososa a dezert už si nepamatuju, jen vím, že celá večeře mi moc chutnala.

No a teď nějaká kritika na tohle nádherně pohádkové město: jediné, co mě opravdu vyděsilo, byli pařížští pavouci. Hnědí, velcí, chlupatí. Já už od malička nenávidím pavouky a když jsem viděla tyhle, myslela jsem, že si půjdu sbalit kufry.

Víte, když tam nebyli moji rodiče, mohla jsem dělat, co budu chtít. Ten týden tam byl kouzelný už jen tím, že dopoledne kolem desáté jsme se chodili nasnídat do restaurace, která byla hned vedle našeho hotelu. Pravidelně jsem střídala Croissant (což je něco úplně jiného, než ty hnusný český náhrady od 7days) a palačinku na slano. K tomu jsem si vždycky dala jejich horkou čokoládu (která se nedá srovnávat s českými pokusy). Na obědy jsme chodili do restaurací, na které jsme zrovna narazili po cestě a večeře to samé. Jenže to úplně nejkrásnější bylo, že do hotelu jsme se vraceli až po půlnoci a kolikrát nám ani nechtěli otevřít. Paříž ve dne je nádherná. Ale Paříž v noci je kouzelná. Svítící Eiffelovka, rozesmátí lidé, a měsíc na obloze...
Bylo to asi to nejhezčí, co jsem kdy zažila. Cítila jsem se jako v pohádce!


Pokud vám můžu doporučit, až budete mít možnost, podívejte se tam, určitě to stojí za to! Díky tomuhle jsem si taky uvědomila, že v Paříži bych jednou chtěla žít a že chci cestovat, jak nejvíc to půjde. Nevím, možná jsem divná, ale pro mě poznávání nových míst znamená víc, než nějaký vyšperkovaný byt. Radši pojedu někam na dovolenou, než abych měla sedačku za dvacet tisíc, na kterou se budu bát sednout, abych ji třeba neumazala.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama