Koncert Halestorm

30. dubna 2016 v 12:38 | Sharka |  MY MUSIC = Moje hudba
Ahojteeeeee! Dnes vás čeká celkem dlouhé čtení, tak si sedněte pohodlně :)
Teď je čas psát o jedné z nejlepších nocí v mém životě - o koncertu HALESTORM v Praze!!! A na konci článku se budu věnovat v pár řádcích i včerejšímu koncertu DESTROYSELF u nás ve městě :)
Takže, zhruba v březnu, krátce před mýma narozkama mi sestra do hodiny matiky poslala SMSku. Mobil mívám na lavici, protože už se mi stalo, že mě máma potřebovala, že se něco stalo s babičkou nebo tak a chtěla, abych to věděla hned. Takže hned jak začalo blikat modrý světýlko - což je informačka, že mě někdo shání, nebo po mně něco chce - šla jsem na záchod. Když jsem se ze záchoda vrátila s úžasnou náladou, hned jsem řekla tu pro mě perfektní zprávu kamarádce v lavici. Halestorm v Praze!!! Sakra, tam musím bejt! - pomyslela jsem si. Hned večer jsme to se sestrou začaly řešit s rodiči.
→ A jelikož já jsem velice citlivé stvoření, (a rodiče mi někdy kolem února zakázali Three Days Grace na RFP - dva dny v kuse jsem kvůli tomu s nimi nemluvila a dvy dny jsem hodinu co hodinu měla na kahánku) použila jsem vešlkeré své zbraně, nasadila štěněcí výraz a odmítala veškeré jiné možnosti. ←
Nakonec jsem si zajistila brigádu s tím, že zbytek, co nedám za svoje hodiny zpěvu, dám za cestu na koncert a lístek a tak. A víte, co mi na to řekli???
Dobře.
Tak nádherné slovo ^_^ nuže, bylo rozhodnuto a asi po týdnu nám přišly lístky z portálu TicketPro, který mi zaplatila sestra jako dárek k svátku.
A teď konečně k onomu dni.
S tátou jsme byly domluvený, že nás večer vyzvedne před klubem a pojede s námi vlakem domů.
Ráno jsem vstala, najedla se, zacvičila si, vysprchovala se, vyfénovala vlasy, najedla se, a zhruba dvě hodinky před odjezdem jsem začala obléhat koupelnu. No než vyžehlím vlasy (které mám od přírody vlnité, takže když jsem dojela busem... k tomu se ještě dostanu :D), nanesu tunu řasenky, linek, rtěnky... Dvě hodinky utekly jako nic a já si oblékla červené kraťasy, černé tílko poseté flitry a bílé sandálky na mírném klínku (nutno podotknout, že s květinami).
Dojely jsme MHD do blízkého statutárního města, odkud nám jelo EC do Prahy, kterým jsme původně chtěly jet, ale to by bylo moc brzy. Nuže jsem si z karty vybrala 1000 na koncert, co když tam bude hezký tričko??? :O Pak jsme se ségrou zašly na Bubble Tea a pomalu se v 40° vedru ploužily na nádraží, kde jsme díky zpoždění chytly EC.
Vlak byl skvělý, klimatizovaný, poloprázdný. Sedly jsme si na čtyřku naproti sobě a obě poslouchaly písničky od Halestorm. Zhruba v polovině cesty přišel do vlaku starý hnusný cikán a sedl si tak, že měl přímo perfektní výhled na mě. Pořád jsem cítila jeho pohled a periferní vidění mě v doměnce, že se na mě dívá, jen utvrzovalo. Zhruba po deseti minutách jsem se tak rozčílila, že jsem se na něj začla upřeně dívat asi dvě minuty. A jeho reakce?! Mrknul na mě jedním okem!!! Bylo mi na blití, když to tak napíšu -_- Povýšeně jsem se odvrátila a dál zírala z okna. (To zní namyšleně, věřte mi, nejsem namyšlená mrcha, ale jak jsem mu měla dát najevo, aby si nechal zajít chutě?!)
V Praze jsme si na nádraží došly na WC, kde jsme každá platily 20! To je sprostý :D Pak jsme šly do Mekáče na kávu (nemám ráda ten smrad tam a kromě zmrzliny - kterou jsem měla 1x, tam nic nejím :D) a pak k Lucerně. Přišly jsme tam, a před klubem postával hlouček lidí.
"Hele, taj je ňák málo lidí, ne? Nepudem se ještě projít?" Zeptala se mě Martina, jenže mně to přišlo nějak podezřelý, protože bylo půl sedmý a doors byly v osm. Hlouček lidí šel dovnitř a já se tam podívala. Na konec fronty, kterou tvořily čistě dlouhé vlasy a černá barva, jsem nedohlédla :D Stouply jsme si tedy na konec a já si ve svých červených kraťáscích a bílých sandálcích s kytičkama připadala jak debil. A to jsme to ještě chytly dobře, před 8 byla fronta prý až na Václavák.
V 8 začli pouštět, my koukly na trička, kde se mi žádný nelíbilo, ve třičtvrtě na devět přišla předkapela Imodium, kteří byli dobří!!! A ve 1/4 na 10 přišli ti lidi, co předělávali podium. My byli domluvený, že v 11 vylezem a půjdem s tátou na nádro a oni se tam u toho ještě vykecávali!!! ve 3/4 na 10 nastoupili Halestorm a to bylo čistě o skákání, zapomenutí na nějakou kravinu jako je osobní prostor, řevu a užívání si to. Všichni byli hrozně milí a já byla v jakémsi euforiu ^_^ Minutu před jedenáctou jsem se rozhodla, že zůstanu na koncertu a kašlu na rodiče. Ve 23:01 jsem si ale vzpomněla na to, jak jsem byla na brigádě a že za jeden den jsem si na tu jízdenku ani nevydělala. Rozhodla jsem se, že tedy odejdu dřív ( T.T ) a nepodrazím je. Martina se ale rozhodla zůstat.
Vylezla jsem tedy z klubu, prohodila pár slov s tím chlapem, co to tam u vchodu hlídal a pak si uvědomila, že mám všechny ségřiny věci. Vrátila jsem se tedy a strčila jí do ruky peněženku - nic jinýho nepotřebuje, jsem se rozhodla :D A potřetí jsem se prodrala davem. Cesta na nádraží byla rychlá, šla jsem svým rychlým tempem a byli jsme tam za 7 minut. Víte, na nádraží bývají takové ty obchůdky, kde prodávají aspoň Mattonku a rohlíky, ale v Praze na Hlavním nádraží? Ani h***o! Já měla takovou žízeň! -_- No nic, vlezli jsme do vlaku, ještě se ani nerozjel a já už usínala. V tom městě, o kterým jsem mluvila na začátku mě táta vzbudil (díky Bohu, asi bych tam spala dál, nebýt jeho) a jeli jsme autem domů. Tam jsem si po půl hodině konečně odlíčila všechnu tu černou barvu a vytrhala polovinu vlasů při snaze se učesat (což se stejně nepodařilo -_-) a pak jsem zalezla do postele a nechala se zaplavit vzpomínkami na nádhernou noc s mojí druhou nejoblíbenější kapelou.


Sestra přijela druhý den v 8 ráno :D A tak co, je jí 18, no :D
 

Koncert 3DG

30. dubna 2016 v 12:26 | Sharka |  MY MUSIC = Moje hudba
Dne 24.1.2016 se mi splnil sen.
Bylo to čerstvě po rozchodu s ním a já byla plná vzteku a slz, ale rozhodla jsem se, že kluků bude ještě hodně a že není na světě jedinej. A tak jsem zavrhla nápad, že bych nejela. Ovšem kapela? Kolikrát v životě budu mít šanci být na jejich koncertě? Málokrát.
Koncert začínal v 8 večer a my se sestrou a její kamarádkou dorazily do Prahy asi v 11 dopoledne. V půl 12 jsme stály před halou, kde se koncert měl odehrávat. Sedm hodin jsme tam stály, ale rozhodně se to vyplatilo!
Vydržely jsme to, dočkaly jsme se (byly v tom přestávky - šly jsme na záchod, na kafe,...) a v sedm nás pustili dovnitř. Dostaly jsme pásky na ruce (tu mám připíchnutou na nástěnce) a běžely jsme k pódiu. Předkapela přišla, zahrála a docela mě překvapila. Byli celkem dobří, ale já jsem byla celá natěšená na 3DG. Ještě k tomu jsem stála na místě u pódia, kde vždycky hraje Barry, což je můj nejoblíbenější člen kapely, je to prostě boží chlap. Sestra s kamarádkou stály na druhé straně, u jejich oblíbeného člena. Nejlepší a nejdůležitější ale bylo, že jsme byly v první řadě.
Když na pódium nastoupili Three Days Grace, myslela jsem, že se štěstím rozbrečím. Byla jsem tak nadšená, že to ani nebylo možný!
No a když mě tak přimáčkli, tak s mýma 150 centimetrama jsem na něj nedosáhla. Takovej kousíček mi chyběl... Natahovala jsem ruce, jak jsem mohla, ale ne a ne se ho dotknout. Nevím, jestli viděl někde mou ruku nebo prostě chytl první, co mu padla do ruky, ale chytil mou ruku celou svou dlaní a držel mě. Já tam sebou málem sekla! V tu chvíli, když přede mnou stál zpěvák mojí nejoblíbenější kapely, držel mě za ruku a za ním se na nás křenil můj nejoblíbenější člen kapely... No já byla v sedmém nebi!!! A co víc, domů jsem si přivezla trsátko!
Bylo to to poslední, kterým Barry na svou kytaru hrál. za celou dobu jsem nechytla ani jedno a pro to poslední, co vyhodil do publika, jsem se natáhla, jak nejvíc to šlo. Už jsem ho držela v rukou, ale holka za mnou ho chtěla taky. Vrazila mi do ruky a trsátko mi spadlo na takový debilní místo, kam jsem nedosáhla. Díky Bohu to viděl sekuriťák a podal mi ho, protože to by byla fakt smůla, když už jsem ho měla v ruce. No... Vždycky jsem měla úžasnej život. Ale až v ten den jsem si uvědomila, jak moc šťastná jsem a že bývalého přítele vlastně vůbec nepotřebuju. :)

A tady pár obrázků přímo z Prahy :)

Three Days Grace

30. dubna 2016 v 12:16 | Sharka |  MY MUSIC = Moje hudba
Dnešní článek se bude zaobírat mojí nejoblíbenější kapelou - THREE DAYS GRACE!!!


Three Days Grace je kanadská rocková skupina pocházející z Norwoodu v Ontariu. Založena byla v roce 1992 pod jménem Groundswell a fungovala do roku 1995, než se rozpadli.
V roce 1997 ale byla zase pohromadě a skládala se z hlavního zpěváka a kytaristy: Adama Gontiera, bubeníka a zadního zpěváka Neila Sandersona a basáka Brada Walsta. V roce 2003 se k nim přidal Barry Stock (můj nejoblíbenější člen) jako hlavní kytarista. Kapela se přemístila do Toronta.
Three Days Grace dostali smlouvu s Jive Records a vydali pět studiových alb.
1. Three Days Grace (2003) - album vyšlo 22. července díky smlouvě s Jive Records a jedním z (dosud nejznámějších) songů byl "I Hate Everything About You." Album se začalo nahrávat v Massachusetts. Další známé písně najdete tady: https://en.wikipedia.org/wiki/Three_Days_Grace_(album)
2. One-X (2006) - toto album vyšlo 13. června, 3DG na něm pracovali s producentem Horwardem Bensonem. Nejznámější písně tohoto alba jsou: Animal I Have Become a Never Too Late, ale jsou tam i další skvělé písně, které najdete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/One-X Na albu je zajímavé a krásné, že texty písní psal Gontier, když byl v protidrogové léčebně, kde se léčil ze závislosti na OxyContinu.
3. Life Starts Now (2009) - 22. září, opět 3DG pomáhal producent Horward Benson. Je to poslední album pod smlouvou s Jive Records. K albu členy inspiroval návrat domů z Massachusetts, kde se jim otevřely nové pohledy na svět. Více o albu: https://en.wikipedia.org/wiki/Life_Starts_Now
4. Transit Of Venus (2012) - 2. října ve spolupráci s RCA Records a producentem Don Gilmorem. Je to poslední album před odchodem hlavního zpěváka Adama Gontiera. Nejznámější písně z alba jsou: Chalk Outline nebo The High Road. https://en.wikipedia.org/wiki/Transit_of_Venus_(album)
5. Human (2015) - 31. březen ve spolupráci s RCA Records. Toto album již nezpíval Adam Gontier, ale nový hlavní zpěvák kapely - Matt Walst. Nejznámější songy jsou Painkiller nebo I Am Machine. https://en.wikipedia.org/wiki/Human_(Three_Days_Grace_album)
-Začátkem roku 2013 Three Days Grace zranili fanoušky zrdcující zprávou, že zpěvák Adam Gontier opouští skupinu kvůli "života ohrožujícím zdravotním potížím". Poté ale internetem proletěla zpráva, že Adam opustil 3DG kvůli osobním důvodům, což měly být spory a nesympatie mezi členy kapely.-
3DG měli naplánované turné, na kterém za Adama zaskočil mladší bratr basisty Brada Walsta, Matt Walst. 28. března 2014 byl Matt (frontman kapely My Darkest Days - https://en.wikipedia.org/wiki/My_Darkest_Days) ohlášen jako oficiální člen kapely.
Fanoušci pořád spekulují a hádají se, který zpěvák je lepší.
No, mně osobně se víc líbí asi noví 3DG - s Mattem. Adam se rozhodl sám, že odejde, a nedávno se na internetu objevilo, že má novou kapelu - Saint Assonia - takže ty jeho "života ohrožující zdravotní problémy" nebyly asi taaaaaak vážné, že?
Adam prostě udělal tlustou čáru za minulostí a fanoušci, co pomlouvají Matta se v ní asi pořád hrabou. Pořád vidím na Facebooku příspěvky jako: Chceme Adama zpět. Vrať se nám. A podobně. Asi si prostě neuvědomují, že tím nic nezískají.
Mohli by ale konečně věnovat pozornost tomu, že je tu nový zpěvák, který naše milované písně zpívá pro nás. Kdyby se nepřidal k 3DG, kapela by se nejspíše rozpadla. A to nikdo z nich nechce.
Podle mě by si Matta měli vážit a nekoukat pořád na to, že Adam měl hezčí hlas a oči a vlasy a já nevím, co ještě. Prostě by měli žít tím, co je teď.

Takže já teď a tady oficiálně prohlašuji (a hurá do mě, Adamovci, ukamenujte mě za můj názor -_-), že Matt je podle mě lepší zpěvák a člen Three Days Grace.
 


Bývalý přítel

30. dubna 2016 v 12:09 | Sharka |  MY WORDS = Má slova
Další neposkvrněný článek. Jen podotýkám, že hned v první větě je jeden z důvodů, proč jsem opustila můj starý blog a založila tento.


Dlouho jsem přemýšlela, jestli se o tom rozepíšu, protože on má odkaz na můj blog - což mě přivádělo i k myšlence, jestli se nepřestěhovat na jiný blog, ale rozhodla jsem se, že se kvůli němu nebudu omezovat, když za pár měsíců tady budu slavit 2 roky - a pak jsem se rozhodla, že to napíšu. A jestli to on bude číst - doufám a počítám s tím, že ne - aspoň si třeba uvědomí, že mi fakt ublížil.
Nuže... je konec. Prý to nefungovalo.
Jako joo, bylo na nic, že jsme se viděli jednou za 14 dní, že bydlel pár desítek kiláků ode mě, ale všechno jde, když se chce. Měl pravdu. Každej jsme byl úplně jinej. Ale co na tom? Mně bylo jedno, jakej je. Měla jsem ho fakt ráda a ani netuší, jak moc v mých očích klesl. Protože podle mě byl hlavní důvod našeho rozchodu to, že by na mě čekal. No nic, nebudu tu rozepisovat všechny důvody, proč jsme se rozešli, jen chci, aby holky, co nejsou připravené na něco víc, nedělaly blbosti.
Víte co? Já jsem se s ním málem vyspala. I přes to, že mi to naprosto zhnusil těma věčnýma řečma o tom a těma dotekama, z nichž mi některé nebyly úplně příjemné a bála jsem se. I přes tohle jsem byla rozhodnutá mu dát to, co chce. A neskutečně jsem se bála, že ho pak ztratím. Ale daleko víc jsem se bála sexu.
Jsem ráda, že to nakonec ukončil a musím mu dát za pravdu, že mě ochránil před blbostí. Protože kdyby byl ten pravý, počkal by si na mě.
A... jen takový malý paradox... Když jsme se viděli naposledy, řekla jsem mu, že ho miluji. Av tu chvíli jsem věděla, že nelžu ani jemu, ani sama sobě. Možná taky proto už nevidím na klávesnici přes slzy, že? No nic, něco hezkého končí, ale něco hezčího začíná.

Po koncertě Three Days Grace, o čemž bude další článek, jsem si ale uvědomila, že ho vůbec nepotřebuju. V ten den ani nepozdravil, ani nic jinýho. Pak jsem mu druhý den psala, jestli se jako už vážně nechce ani bavit a on že myslel, že já se už nechci bavit. No, tak jsme si psali párkrát, ale prostě už z nás nebudou kamarádi. Cítím to a já už mu psát nebudu. Já ze sebe nebudu dělat idiota, nebudu mu dávat najevo, že mě to mrzí. Třeba si časem uvědomí, že mi ublížil, to už ale já budu v klidu někde úplně jinde :)

Návrat do reality

30. dubna 2016 v 11:54 | Sharka |  MY LIFE = Můj život
Tak tohle je další ze starších článků, které nechávám přesně tak, jak byly napsané.

Začnu asi tím, že jsem vždycky nesnášela Německo, Němce a němčinu. Tenhle víkend jsem svůj názor od základů změnila. Byli jsme totiž s rodinou ve vinařské oblasti, protože jsme si chtěli po dlouhé době zabruslit a v Německu jsou fajn cyklostezky.
Je vám asi jasné, že v takové vinařské oblasti asi zrovna v apartmánu nebudou plazmové televize a masážní vany...
Můj pokoj, který jsem sdílela se sestřenkou byl jako vystřižený z pohádky. Bylo tam nádherné kanapíčko, kde jsme odpoledne sedávaly a probíraly jsme všechna možná témata. Naše postel byla jako ze středověku - bílé naducané peřiny, na krajích černá kovová zdobená opěradla, dřevěná skříň byla bílá a nádherně vyřezávaná. Prostě jako z pohádky!
Dole - v obývacím pokoji - byla nádherná černá starožitná kamna a u nich proutěné křeslo. No řekněte, nebylo by to nádherné zašít se tam, pryč od reality, od normálního života, jež zahrnuje školy, maturity, následné zaměstnání,...
Já bych teda hned zůstala a celý můj starý život - ačkoliv ho mám ráda a nechci se ho vzdát - odsunula na dobu neurčitou.
Celý víkend byl jako sen ze kterého jsem se nechtěla probudit.
Ještě hezčí bylo město Meissen, které mě naprosto šokovalo a okouzlilo. Jen škoda, že jsem se nestihla podívat na místní budovu konzervatoře, která mě velmi zajímala.
Při každém obědu a večeři jsme ochutnávali místní vlastně vytvořené víno - pokud se tam někdy hodláte vydat, doporučuji sladké, nejvíce ze všech mi chutnalo to, které jsme pili v Zadelu naproti našemu hotelu.
No, když jsem si užila dva dny jako v pohádce, čekal mě návrat do reality... Opět Česká Republika...
Nejradši bych tam zůstala do konce svého života a pila to víno! Bohužel - jak je již všeobecně známo - kdyby člověk nepoznal smutek, nevěděl by, co to vlastně znamená být šťastný.
Smutek... To byl jediný pocit, který mě ovládal, když jsem sledovala míhající se Německou krajinu, jak mizí za naším autem.
PS.: Na přání mojí sestřenky sem doplním pár informací.
V sobotu jsme jeli na bruslích do 2 km vzdálené restaurace. Já to vzdala asi v polovině cesty a zpátky jsme jeli autem, protože já a sestřenka jsme měly dost. Neberte si to špatně, ona ta cesta byla dost náročná a ještě k tomu se k nám v restauraci chovali hnusně. Navíc se tam pokoušeli hrát na housle a basu a znělo to, jako když zvrací pštros!
Dále mám doplnit píseň "Ňufi-Fufi", takže v sobotu večer strejda s přítelkyní vytáhli víno a nalili i nám. Vyšlo z toho, že jsme nakonec tančili (já a sestřenka v pyžamech) na náměstíčku v Zadelu a zpívali přitom: Ňufi-Fufi, ňufi fufi fuf, ňufi-fufi, ňufi fufi fuf.

No a nakonec... Závěrem toho úžasného víkendu bylo, že jsme se stavili (cestou domů) v Zážitkové restauraci, kde jsme se sestřenkou snědly praženou kobylku. A jak psala, chutnalo to jako praženej mastnej igelit.

Kam dál